POZNÁMKY KE KAUZE OTÁČIVÉ HLEDIŠTĚ

Před několika dny jsme k tématu otáčivého hlediště v Českém Krumlově uveřejnili text shrnující argumenty proti zachování otáčka v zámecké zahradě, jejichž autorem je kastelán zámku Pavel Slavko (text je k dispozici ZDE). Tentokrát dáváme prostor k vyjádření jednomu z mnoha zastánců setrvání točny v zahradě, Miroslavu Černému. (Redakce).


POZNÁMKY KE KAUZE OTÁČIVÉ HLEDIŠTĚ
Pokusím se nastínit situaci z pohledu zastánce točny v zámeckém parku. Věc má několik bolavých míst, které jsou předmětem sporu mezi zastánci a odpůrci točny. Současná situace je však podle mých informací celkem jednoznačná. Je třeba vycházet ze známých faktů a hlavně si stanovit cílové řešení. Obecně všechny zúčastněné strany deklarovali snahu o zachování fenoménu otáčivého hlediště. Někdo v zahradě, někdo třeba v Českých Budějovicích. Můžeme ale říci, že cílem je provoz zachovat. K tomu by tedy zákonitě měly směřovat všechny snahy o vyřešení situace. A k ní se nyní dostáváme. Rozeberme si tedy argumenty obou stran podle známých skutečností a zkusíme nastínit řešení.

Střet první – UNESCO

Je do jisté míry vyřešen, podle posledního vyjádření i kastelána Slavka není nikde řečeno, že tato organizace jednoznačně požaduje likvidaci točny. Ze známých skutečností vyplývá, že lokalita zapsaná v tzv. seznamu je vždy posuzována jako komplex a jednotlivost nemůže o ničem rozhodnout. Navíc si myslím, že nebylo dostatečně prezentováno, že už v preambuli organizace je nejen ochrana a zachování památek, ale i jejich zpřístupnění a využití a zachování jejich funkcí. Proto dost dobře není možné, aby při zachování svého poslání podobné organizace vystupovaly proti kulturnímu využívání podobných lokalit, které byly ostatně původně určeny k podobnému využití.

Střet druhý – Belárie

To je kapitola sama pro sebe. Před několika lety jsem absolvoval prohlídku a přednášku kastelána Slavka o nebohé Belárii. Situaci lze prezentovat tak, že otáčko Belárii zachránilo, kdyby tam totiž nebylo, tak už před dvaceti lety by Belárie tak zchátrala, že by dnes nebyla k použití. To ale není zásluha k odůvodnění existence točny. Důležitější je, že točna ničemu s Belárií nebrání. Herecké zázemí využívá mizivé procento ploch v podzemí, divadelní provoz pouze jednu venkovní stranu a celé je to opravdu jenom o dohodě. Dohodnout se na dalším využití brání pouze osobní averze zúčastněných stran.

Střet třetí – zámecká zahrada

A tady je to už na pováženou. Například zámecká zahrada v Kroměříži (také zapsaná v Unescu) se každoročně snaží přilákat návštěvníky výstavami květin a dalšími akcemi a krumlovští experti si ještě budou stěžovat na moc návštěvníků? To je opravdu na pováženou. Navíc zahrada v představách prezentovaných kastelánem není původní, ale pouze znovuvytvořenou „atrapou“ dle předlohy. Vždyť žádný strom v zahradě není starší 200 let a ani výběr dřevin není nijak originální na rozdíl od zámeckého parku např. v Lednici a pod). Nic tedy nebrání tomu, zakomponovat do nově tvořené části zahrady provoz točny, třeba i podle nových návrhů konstrukce.

Střet čtvrtý – majetkové vztahy

Tento bod jsem si nechal na konec, neboť je zřejmě jádrem celého sporu a je zcela určitě také cestou k jeho vyřešení. Dosud se každý návrh ubíral „proti proudu“. Vymyslet co s točnou a pak řešit, jestli se dohodne majetkové vypořádání je trochu kocourkovské. Nabízí se opačné řešení. Všechny zainteresované instituce jsou státní (pozemek – min. kul.), točna – město ČB, provozuje – jih.div) a také státní instituce tuto situaci v minulosti jednoznačně zapříčinily. Je tedy nasnadě, že pokud stát rozhodne (min. kul.) a garantuje za jakých podmínek a na jak dlouho bude možno točnu provozovat lze vyhlásit veřejný výběr na provozovatele a majitele otáčka jako komplexu. Může se pak rozhodnout jak město ČK, tak soukromí zájemci a předložit svoji vizi provozu. Min. kul. pak podepíše jasnou smlouvu s jasným majitelem na jasnou dobu za jasných podmínek. Co se týká rozvoje navazujícího prostoru za zahradou, již několik let je v návrhu např. přirozené pokračování zahrady tzv. „botanickým areálem“. Např. složeným z části tématicky zaměřené na „CHKO – Český Krumlov brána Šumavy“ a druhé části „botanické zahrady“ s vybranou expozicí a zároveň sloužící pro městskou přenosnou zeleň. Podobný areál je nejblíže v Táboře a zde by vhodně doplnil nabídku míst k prohlídce pro návštěvníky města. Navíc lze tento areál budovat postupně a sdružovat finance z různých zdrojů.


Problém poslední nebo první je trochu mimo soutěž, ale možná je do jisté míry i rozhodující. Peníze. Výstavba nového areálu kdekoliv jinde včetně kompletního zázemí se počítá na stovky milionů. Návratnost takové investice je mimo jakékoliv reálné doby. Výstavba i nové točny ve stávajícím místě se počítá na desítky milionů a je tedy reálně proveditelná.

Ve velké stručnosti jsou toto informace nasbírané za cca 10 let mého zájmu o problém točny jako fenoménu Českého Krumlova. Nezakrývám, že jsem jednoznačný a přesvědčený zastánce jejího setrvání v zahradě.



Související text:

• Otáčivé hlediště a zámecká zahrada v Českém Krumlově, autor Dr. Pavel Slavko, Kastelán zámku
  
  
  
  
  
  Miroslav Černý, Český Krumlov

Chcete přidat vlastní názor?

Vaše jméno:
Zaslat reakce na email:
Nadpis:
Text:
Ověření:		Pro ověření prosím opište kód z obrázku do tohoto pole

Diskusní příspěvky: