Je pro nás Evropská unie přínosem? Jak se máme dívat na pokračující evropskou integraci a co od ní vlastně máme očekávat? Co je obsahem Evropské ústavy a má smysl o ní ještě mluvit? Na podobné otázky není jednoduché odpovídat, ale názor bychom na ně mít měli, ať už jsme zastánci dalšího prohlubování evropské integrace či nikoli. Často hlásaná hesla jako „Evropa lidem“ či „Evropa pro lidi“ se stávají prázdnou frází, jestliže neznáme a nevíme co a jakým způsobem Evropská unie ovlivňuje, co ovlivňovat chce, co může či jaké možnosti nám dává. Známe-li odpovědi na takové otázky můžeme si vytvořit na EU vlastní názor, buď proto aby se z hesel stala prožívaná realita nebo aby byla odstrčena jako prázdný obal na smetiště. I proto se vám současnou Evropskou unii pokusíme přiblížit pravidelným seriálem článků s názvem „Okno do Evropy“. Jako první z pravidelných příspěvků přinášíme krátké ohlédnutí do historie evropské integrace. Spoustu informací o Evropské unii včetně tématicky řazených aktuálních textů a článků najdete na www.eu.icos.krumlov.cz.
KRÁTCE Z HISTORIE EU
Myšlenka sjednocené Evropy se sice objevovala po dlouhá staletí, v období po 1. světové válce ožila idea jednotné Evropy jako záruka předcházení podobným tragédiím, snahy po integraci evropských států se však počaly pomalu naplňovat až po druhé světové válce.
Nejprve vznikaly jednotlivé organizace z různými prioritami například na podporu politické spolupráce mezi evropskými zeměmi jako Rada Evropy (založena r. 1949) nebo v oblasti obrany tzv. Smlouva o Západoevropské unii (v platnost vstoupila r. 1955).
Předchůdcem dnešní Evropské unie se stalo Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) založené roku 1951 na popud francouzského ministra zahraničí Roberta Schumana (mezi zakládající členy patřily Francie, Německo, Itálie a státy Beneluxu).
V březnu 1957 byly podepsány tzv. Římské smlouvy, dle nichž vzniklo Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom) a Evropské hospodářské společenství (EHS). Tato tři společenství se stala jádrem dnešní Evropské unie - roku 1967 jsou spojena a vznikají nové instituce, které v rámci EU fungují dodnes – Evropská komise, Rada ministrů a Evropský parlament.
O sedm let později k EHS přistoupily Velká Británie, Dánsko a Irsko, v osmdesátých letech Řecko, Španělsko a Portugalsko. K významným událostem patří mj. rok 1987, kdy nabývá účinnosti tzv. Jednotný evropský akt (JEA) – jako základ jednotného vnitřního trhu bez vnitřních hranic pro volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu.
Koncem osmdesátých let minulého století jsou zahájena jednání o Smlouvě o Evropské unii, dnes známá jako
Maastrichtská smlouva. Tato smlouva zakládá Evropskou unii a v platnost vstoupila 11. listopadu
1993. Tento rok také vstupují do Evropské unie Rakousko, Finsko a Švédsko. Maastrichtská smlouva obsahuje kromě jiného ustanovení o zavedení hospodářské a měnové unie, vznik Evropské centrální banky a zavádí nové formy spolupráce mezi vládami členských států například v obraně nebo v oblasti spravedlnosti.
V devadesátých letech se také naplno rozjela jednání s postkomunistickými zeměmi o přistoupení k EU. Česká republika oficiálně požádala o členství v roce 1996 a po složitých předvstupních jednáních rozhodli občané České republiky v referendu o přistoupení ČR do EU (77,33% hlasů pro). Dne 1. května 2004 se ČR stala členem Evropské unie spolu s dalšími devíti novými státy (Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Malta a Kypr). Mezi současné kandidátské země patří Rumunsko, Bulharsko (přistoupit by měly v roce 2007), Chorvatsko a Turecko.
Vše podstatné o historii EU si můžete přečíst například na stránkách „Euroskopu“, klikněte
ZDE.
Oficiální dokumenty Evropské unie najdete ZDE. Tamtéž je k dispozici i zatím poslední platná smlouva upravující fungování EU, tzv.
Smlouva z Nice z roku 2001, jejíž shrnutí najdete
ZDE.
Redakce (Tomáš Zunt)
