Tibetská vlajka na Náměstí Svornosti v Českém Krumlově opět bez radnice

Ani v letošním roce se českokrumlovští radní a zastupitelé nerozhodli podpořit vyvěšení tibetské vlajky, jakožto symbolické vyjádření podpory všem utlačovaným národům. Přestože každý rok přibývá po celém světě včetně České republiky počet měst, kde nejsou lhostejní k desetiletí trvající likvidaci tibetské kultury a obyvatel komunistickou Čínou, Český Krumlov zůstává i letos jedním z mála významnějších českých měst, kde se radnice nepřipojí k této, dnes již tradiční akci, na podporu dodržování základních lidských práv. Vzhledem k tomu, že o.s. ICOS Český Krumlov sídlí v těsném sousedství českokrumlovské radnice, bude stejně jako v loňském roce vyvěšena tibetská vlajka na Náměstí Svornosti, nikoliv na radnici, ale v oknech kanceláře občanského sdružení ICOS, Náměstí Svornosti 2, Český Krumlov.


Vyvěšování tibetské vlajky připadá na 10. březen, na den, kdy bylo v roce 1959 krvavě potlačeno tibetské povstání. Nejedná se však jen o podporu jednoho specifického národa, který je okupován komunistickou Čínou již od padesátých let, nýbrž o gesto podporující i jiné utlačované národy, kterých je bohužel stále dost. I proto je smutné, že krumlovská radnice opět chybí mezi těmi, kteří se k celosvětové akci „Vlajka pro Tibet“ připojují. Kromě mnoha institucí se v České republice k tomuto symbolickému aktu hlásí již několik let i radnice – loni jich bylo 239, stejný počet se zatím přihlásil i letos.

Akce „Vlajka pro Tibet" je „jen“ symbolem pro vyjádření solidarity utlačovaným celého světa. V případě Tibetu, s národem, který již několik desetiletí žije nedobrovolně pod čínskou nadvládou, jemuž jsou upírána jeho základní lidská práva, a jehož území s pozoruhodnou kulturní, náboženskou a geografickou zvláštností je po léta systematicky narušováno. Vlající tibetské vlajky nám v tento den připomínají, že totalitní společnosti nevymřely, a že v mnoha zemích je stále právo na svobodu slova, právo volného pohybu nebo právo na vzdělání jen nesplněným přáním většiny obyvatel.

Občanské sdružení ICOS-Informační centrum občanského sektoru Český Krumlov se k této symbolické podpoře nejen tibetskému lidu připojuje, protože - i když se jedná „jen“ o symbolické gesto - je velmi potřebné si neustále připomínat různé podoby bezpráví. A to i v případě (či právě proto), že současná geopolitická situace tomu příliš nenahrává, a že v případě Tibetu se jedná o zemi velmi vzdálenou. Čína se stává velmi důležitým hráčem na poli světové politiky a ekonomiky a tomu odpovídá i vzrůstající nebezpečí možného zapomnění na utrpení tohoto národa. Zvlášť my s vlastní totalitní zkušeností bychom ale neměli zapomínat na porušování lidských práv, ať se děje kdekoliv. Vyjádření podpory tibetskému lidu je navíc podporou úsilí za lidská práva vedeného nenásilnými prostředky. Vyvěšení tibetské vlajky je v neposlední řadě také gestem, které je v zájmu nás všech. Budeme-li přehlížet jakékoliv bezpráví, může se lehce stát, že se jednou ocitneme na prahu zapomnění a nebudeme mít žádné obranné látky proti totalitám jakéhokoli druhu… To ale bohužel českokrumlovské radní a zastupitele (ne všechny), zdá se, nezajímá.

O tom co se v Tibetu v posledních desetiletích i současnosti děje jsme psali u příležitosti vyvěšování tibetské vlajky již v loňském roce. Zde tedy jen krátce. Více informací o Tibetu a akci „Vlajka pro Tibet“ najdete zde.


Co se vlastně v Tibetu děje?
V padesátých letech vtrhla do Tibetu, tehdy nezávislé země, vojska čínské lidově osvobozenecké armády. Čína okamžitě začala budovat strategické silnice vedoucí do Tibetu, posilovala vojenské a policejní jednotky v této budhistické zemi. Nátlak na tibetskou vládu a represe obyčejných Tibeťanů se každým rokem stupňovaly a tato protitibetská velmi agresivní politika nakonec vedla 10. března 1959 k povstání tibetského lidu, které bylo krvavě potlačeno. Tibet byl nucen opustit i duchovní vůdce dalajlama, který dodnes žije v indickém exilu. Během vojenského vpádu a v důsledku potlačení povstání zemřelo 80 000 Tibeťanů, přes milion jich zemřelo ve věznicích, pracovních táborech nebo při hladomoru. Otřesné je, že i přes určité náznaky uvolnění probíhajícího od 80. let, útlak Tibeťanů a ničení jejich země přetrvává. Každým rokem utíkají ze země velmi nebezpečnou cestou přes Himaláj tisíce Tibeťanů, z více něž 6000 klášterů, chrámů a svatyní zůstalo pouhých třináct. Trvale jsou omezena či úplně znemožněna základní práva tibetského národa na svobodu vyjadřování, užívání mateřského jazyka, náboženství, pohybu, drastickým způsobem je regulována porodnost, nemluvě o politických vězních, kterým byly nedávno prodlouženy tresty a zhoršeny vězeňské podmínky…

ICOS Český Krumlov

Chcete přidat vlastní názor?

Vaše jméno:
Zaslat reakce na email:
Nadpis:
Text:
Ověření:		Pro ověření prosím opište kód z obrázku do tohoto pole

Diskusní příspěvky: