ZPRAVODAJ.krumlov.cz
.. informace o městě a jeho občanech
Naši sponzoři. Klikněte pro více informací Naši sponzoři. Klikněte pro více informací
  Aktuálně:     JEDNÁNÍ ZASTUPITELSTVA MĚSTA Č. KRUMLOV - 15. prosince 2010, více info na stránkách města, zde.  
  Vyhledat:    
Články
Pro autory
Pro inzerenty
O vydavateli
Demokracie.Krumlov.CZ

 Anketa týdne: 

Jste spokojeni s tím, jak dopadla povolební vyjednávání v Č. Krumlově?

> Starší výsledky <



Názory, vyjádřené ve článcích tohoto zpravodaje, se nutně nemusí shodovat s názory vydavatele či jeho sponzorů. Zpravodaj.Krumlov.cz je součástí projektu Demokracie.krumlov.cz







Patnáct let od pádu komunismu a naše přítomnost


Zítra si připomeneme patnáct let od doby, kdy se mnohým splnil celoživotní sen - touha po svobodném životě a demokracii, životě bez všudypřítomných práskačů, životě bez bití a zoufalství z „nemožnosti“ projevit svůj názor. Komunismus se tehdy v mnoha zemích sesul jako domeček z karet, demokratický systém však nezačal být stavěn na zelené louce, nýbrž na obrovských nánosech hnijících, těžce zapáchajících a hroutících se základů. Výročí smrti této nestvůry by nás mělo přivést k zásadní otázce dneška: jak nám může pochopení minulosti napomoci k řešení sporů naší přítomnosti, jak jsme se s minulostí (ne)vyrovnali a co pro nás minulost znamená dnes.


Za patnáct let kupodivu nevznikla širší potřeba zpracovat minulost, poučit se, odkrýt mechanismus totalitní moci. Obecně je preferován jednostranný pohled dopředu (kupředu), pan prezident vyzývá raději ke smíření s minulostí, (pan premiér je dávno smířen a sbratřen); legitimizujeme komunistickou stranu, jejíž propaganda relativizuje hrůzy totality, tedy mj. 270 000 nevinně odsouzených, 270 popravených ve vykonstruovaných procesech, 8000 utýraných ve věznicích a lágrech, 250 zastřelených na hranicích jen proto, že chtěli odejít z klece, stovky a stovky dalších zničených životů a rodin - pro „nic“.

Před časem na těchto stránkách proběhla diskuse nad reflexí poválečného odsunu sudetských Němců. Většina příspěvků řešila tento letitý problém postojem: proč se vracet k minulosti? A podobný přístup zdá se převládá i v pohledu na minulost komunistickou. Následovník totalitní partaje KSČM stále více boduje ve volbách, ve vládě i na úřadech nezřídka sedí tu bývalí aktivní členové předlistopadové zločinné organizace, tu donašeči, tu práskači. Nic proti, jestliže si je lidé zvolí (i když to o mnohém svědčí), častokrát jsou to ale ti nenápadní, nevolení - ale dosazení kariéristé, kteří svůj komunistický um nekomunikovat (proč taky) a bezkoncepčně direktivně rozhodovat úspěšně rozvíjejí i dnes. Zdaleka ne vždy je tento trend samozřejmě spojen s komunistickou minulostí dotyčného, o to vůbec neběží – někteří z bývalých komunistů jsou snad i dokladem toho, že nejde o trvalou duševní či morální poruchu – těch je ovšem jako šafránu. Problém leží zcela jinde. Komunismus zemřel, komunistické manýry nikoli.

Místo naprosto nepříčetného volání po smíření či usměvavém zapomnění, kterému těžko rozumět, by na místě měl být důrazný rozchod s minulostí. Ten je ovšem možný jen na základě vyrovnání se s minulostí (= poznání), nikoli na základě popření, bagatelizování a lhostejnosti k devastaci hodnot. Nejde o žádný hon na čarodějnice, ať si každý svou vlastní minulost probere sám, není-li ovšem veřejně činný. Důležité pro přítomnost i budoucnost je pochopit podstatu totalit, pochopit, proč se taková spousta lidí aktivně podílela na fungování totalitního režimu, kde se vzala lhostejnost k utrpení druhých, jak se mohlo stát, že tolik lidí nevidí evidentně nic až tak hrozného na potlačování práv jedince, na nemožnosti svobodného vyjadřování svých názorů, na likvidování lidí majících odlišný názor, neshledávají nic otřesného na fízlování, každodenních lžích…

Nejde o minulost, jde o přítomnost a naši každodennost. Jde o současný frustrující pocit znechucení nad převládajícím stavem „zapomnění“, kdy namísto paměti, která je mementem a pomáhá k rozpoznání nejrůznějších projevů totalitního myšlení, vítězí jakási všeobecná sklerotizace a apatie k různým totalitním projevům. Vášně a konflikty by neměla vyvolávat debata o minulosti, v naší přítomnosti je vyvolává právě smíření se s mnohými praktikami, které nemají příliš společného s demokratickými principy. Ty jsou však z velké části důsledkem neschopnosti a neochoty rozejít se s minulostí…




Redakce (Tomáš Zunt)

Chcete přidat vlastní názor?

Vaše jméno:
Zaslat reakce na email:
Nadpis:
Text:
Ověření:
Pro ověření prosím opište kód z obrázku do tohoto pole

Diskusní příspěvky:

Autor: Tomáš Zunt Nadpis: Re: Komunismus umřel? Napsáno: 20:06 01.12.2004
Text:
Přesně o to mi jde, pane Frýbo, zajímá mně to a zároveň Vám děkuji za Váš příspěvek, který nabourává většinovou neochotu mluvit o své (naší) vlastní minulosti. Sarah Berkowitzová, přeživší Osvětim kdysi pravila: „Mlčení je skutečným zločinem proti lidskosti“. Mlčíme-li, plníme přání většiny nacistů a komunistů – jako by se bylo vlastně nic nestalo, navíc je mlčení živnou půdou pro další a další mladé mega-extremisty, o nichž píšete. S pozdravem TZ

Autor: L.F Nadpis: Re: Komunismus umřel? Napsáno: 14:17 30.11.2004
Text:
Pokusím se také připojit do diskuse a pokud to vůbec někoho bude zajímat, tak se podělím i o své životní zkušenosti. Byl jsem také členem KSČ. Stalo se tak během základní vojenské služby v roce 1982. Podlehl jsem nátlaku proto, že to v mé jednotce bylo normální, proto že jsem neznal jinou variantu a hlavně proto, že to pro mne bylo výhodné. Dostal jsem se téměř každé tři měsíce na opušták k rodině. Byl jsem tehdy již ženatý a měl tříroční dceru. Podlehnout nátlaku vojenských politruků bylo velmi jednoduché a svým způsobem i pohodlné. Horší to bylo po návratu do civilu, neboť mi to mnoho mých kamarádů s kterými jsme ještě během studií měli velké problémy s normalizačním režimem , mělo za zlé. Funkce v KSČ jsem neměl, jen jsem jako člen SSM organizoval hudební zábavy a různé zájezdy.Vystoupil jsem až v listopadu 89. Nikomu jsem nikdy z pozice člena KSČ neublížil. Přezto na svých bedrech nesu také svou vinu za podíl na režimu a musím se s tou vinou srovnat. Myslím také, že mohu s nadhledem posoudit co se nyní v naší republice děje. Jsem přesvědčen ,že 75 % bývalých členů strany ne- věřilo ve správnost čistě komunistické ideologie. Měli zkreslené představy o jakémsi socialistickém státě s dobře, byť centrálně řízenou ekonomikou a sociálními jistotami. Přesvědčovali je o tom přednášky, semináře, tisk , zpravodajství , nadřízení, zkrátka všichni. Až někdy kolem roku 1987 bylo asi většině jasné, že centrální ani jiná hospodářská politika nevede k rozvoji a naopak se pomalu, ale jistě hroutí. A s ní v závěsu se budou hroutit také ty pseudosociální jistoty .Mnoha členům se otevřeli oči a každý to řešil po svém. Většina asi přestala věřit a být jak se říkalo aktivní, někteří opouštěli svá zaměstnání a šli drobně podnikat a byli i takoví , kteří vystoupili ze strany. Veliká část vystoupila až v listopadu 1989. Mluvím o lidech kteří většinou nezažili porevoluční čistky, zakládání družstev, procesy se zrádci a aktivně ani rok 1968. Prostě neměli své zkušenosti se zrůdností režimu ani někoho blízkého třeba v rodině kdo by jim pravdu řekl. A nyní se dostávám k tématu a jádru pudla. Ti kteří zůstali členy strany a nepochopili, nerespektují historický vývoj a neuznávají tu morální porážku jsou skutečně nebezpeční. Nedávno jsem viděl v televizi jakýsi pořad o mladých komunistech. Ve velmi útlém věku již nyní pod záštitou Marxe , Englse a Lenina plánují jak změnit svět k lepšímu. Oživují myšlenky diktatury proletariátu a připravují se jak v zákonodárných sborech zakrátko vymění své starší kolegy. Bez vlastních životních zkušeností se poddávají líbivým myšlenkám o fungujícím socialismu plným sociálních jistot. Tak že kdo vlastně na krajně levicové scéně /ale né jenom na ní/stojí? Jsou to ti kteří nepochopili a neuznali tu ohromnou chybu která uvedla naší zemi spolu s další půlkou Evropy do tmy a hospodářsky ji vrhla o třicet let, morálně pak o sto let zpět. A za nimi záloha nových, ambiciozních , nezkušených a ve své nevědomosti až nebezpečných mladých lidí, čekajících na kamžik až ta jejich strana ty volby skutečně vyhraje a pozvedne je jako svou zálohu do důležitých vládních a úřednických míst. Další, kteří se pak věrně poženou v davu jsou součastní neúspěšní. Od lidí neschopných se realizovat v jistě složitějších procesech provázejících dnešní dobu až po chronické nemakačenky z řad některých národnostních skupin. Za určitých podmínek se k nim pak připojí i příslušníci anarchistických či jiných extrémních skupin a hnutí. A protože těch kteří jsou současné špičky KSČM by nebylo dost, museli by šáhnout do řad svých věrných. Následek si každý umí představit.Francois Villon v jedné své baladě praví: ,,chudoba z lidí vlky činí a vlky z lesů žene hlad" Proto tvrdím ! Není pravda že komunismus nehrozí. Že strana je jiná, že nepřipustí opětovné znárodňování a nezavře hranice. Že principy cenzury a policejního státu již nehrozí. Komunismus je nebezpečnější než býval ve svých posledních deseti letech vlády. Závěrem se omlouvám té hrstce slušných leč slepých komunistů kteří stranu doposud hájí a nebyli schopni si ve svých duších vytvořit objektivní hodnocení minulosti. Libor Frýba

Autor: Milan Stach Nadpis: Komunismus umřel? Napsáno: 17:15 29.11.2004
Text:
Milý občane Brechu, nechápu vaši reakci. Nebo snad lépe řečeno - komu ji adresujete. Mně? A vám je mne líto? Proč? Vy si snad nemyslíte, že komunismus je stále živý v tomto národě, a to nejen jako manýry, ale i ideologie, která je s danými projevy spojena? Ale klidně mi neodpovídejte, já to ostatně nemyslel jako otázku, ale jako reakci na článek pana Zunta. S pozdravem Stach

Autor: Tomáš Zunt Nadpis: Re: Komunismus umřel? Napsáno: 15:07 29.11.2004
Text:
Přeci jen odpověď. Skutečně mám ten pocit, vážený pane Stachu. Nezajímají mne ani tolik - vskutku doutnající - grebeníčkovci (i když ze studijních důvodů se mi jeví tyto kreatury převelice zajímavým materiálem), ale spíše ty zmiňované bolševické manýry zahalené do různých hávů. Ty jsou samozřejmě pozůstatkem té dnes stále silněji doutnající mrtvoly a jsou jejími výpary přiživovány, ale mám pocit, že žijí jaksi čím dál víc „nezávisleji“a při životě je udržuje spíše laxnost, lhostejnost společnosti k těmto manýrám (bolševickým „manýristům“ pak zcela logicky narůstají křídla). Jako takový je komunismus vskutku mrtvý (domnívám se a doufám) - neschopnost a neochota k radikálnímu rozchodu s hanebným dědictvím „pozůstalého“ mu však dává netušené upíří schopnosti.

Autor: občan Brech Nadpis: Re: Komunismus umřel? Napsáno: 13:34 29.11.2004
Text:
jak to sledji nikomu ani nestojí za to Vám odpovídat, je mi Vás líto :))

Autor: Milan Stach Nadpis: Komunismus umřel? Napsáno: 11:44 26.11.2004
Text:
Váženy pane Zunte, máte skutečně pocit, že komunismus umřel a komunistické manýry nikoliv? Mám pocit, že nejen v srdcích, ale i duších a myslích tohoto národa je silně zakořeněn a žije. Stačí se podívat na zdejší politickou a voličskou scénu. To nejsou jen manýry, ale celá ta obludná ideologická mašinérie. Vždyť jak dokládá svým chováním nejen maestro Gross a DJ Škromach, společně s panem kapotánem a profesorem Klausem, nejedná se jen o chování, ale komplexní životní pozici (i když Klaus je podivné specifikum). Bohužel neumřel, bohužel doutná stále silněji. A smrdí víc než Grebeníčkovi z hlavy. A ryba smrdí vždycky od hlavy.

Autor: Kuliš Nadpis: Re: hlavně objektivně Napsáno: 08:35 20.11.2004
Text:
Možná pochopil, možná ne, ale rozhodně nebránim svobodnému projevu, jak mi podsouváte. Vyslovení názoru, že je odporné, aby komunista tohoto kalibru kvákal svá svinstva při příležitosti výročí v parlamentu, není bránění svobodnému projevu. Ať si kváká, ale odporným to zůstane (omluvila se snad tato kreatura za zmařené životy, za svinstva, která dělal(i) ve jménu strany? Bát bysme se měli hlavně skrytých komoušů a nekomoušů s komoušským myšlením, jak naznačujete, ale to je jiná věc. A malá douška - odsuzovat by bylo na místě i normalizační bolševizmus, ve svém projevu skrytější a dědičnější a o to horší než cokoli jiného. S pozdravem

Autor: Buliš Nadpis: Re: hlavně objektivně Napsáno: 12:33 19.11.2004
Text:
Pane Kuliši, nepochopil jste základní. I já odsuzuji holocaust, padesátá léta a jakákoliv zvěrstva na lidech. Demokracie je ovšem o něčem jiném. Vždyť Vy chcete bránit svobodnému projevu, ač ho říká komunista. Řeknu to jinak. Buďme rádi,že je máme na očích, narozdíl od těch, ktěří nalezli do ČSSD,ODS ČSL a jiných stran. Těch bychom se měli bát. To jsou prospěcháři. Nedávno jsem zaslechl názor, že bývalí komunisti nevolí komunisty, aby jim nebylo sebráno co nakradli. Myslím si, že na tom něco bude. Zdraví Buliš

Autor: Kuliš Nadpis: Re: hlavně objektivně Napsáno: 11:20 19.11.2004
Text:
Vážený pane Buliši, mně vyhovuje, i když není 100 procentně skvělá, demokracie. Nevím, co vidíte, ale jaká demokracie by měla existovat?Nevím, nevím jaká je jiná demokracie, než prostě demokracie (ta může být horší či lepší, ale druhá? -snad diktaturní, totalitní, nebo snad nacionálně socialistická demokracie?). Vy byste – třeba jako žid - pár let po 2. sv. válce byl nadšen z keců o zrůdnosti současnosti versus pohodě NSDAP? S pozdravem

Autor: Buliš Nadpis: Re: hlavně objektivně Napsáno: 15:02 18.11.2004
Text:
Vážený pane Kuliši, vidím,že pro Vás existuje pouze jedna demokracie, a to ta, která vyhovuje Vám. Na ostatní přece netřeba brát ohled !! Zdraví Buliš

Autor: kuliš Nadpis: hlavně objektivně Napsáno: 12:51 18.11.2004
Text:
grebeníček promluvil za své noshledy-dějiny mají být "posuzovány objektivně" - pozitivum demokracii je, že si své "objektivní kecy" může kvákat a nic se mu nestane. Aby kvákal na připomenutí 17. listopadu v parlamentu je však nepěkný - škoda,že na oslavách skončení druhé světové války veřejně nenabádají nacisti k objektivnímu posuzování holocaustu - oslavy by získaly na pikantnosti.



TOPlist