Přes všechny diskuse o prospěšnosti Senátu ČR je třeba brát v úvahu, že dvoukomorové uspořádání moci zákonodárné je dáno Ústavou ČR. Senát proto existuje a ještě existovat bude. Přes všechna ale, je svým způsobem opravdu poněkud výsadním uskupením. I proto pro volby do této komory neplatí ono okřídlené – kdo nevolí, volí komunisty. Ti totiž mají osobností jako šafránu a na rozdíl od voleb parlamentních či komunálních, jsou již dávno v senátním autu.
Senát by tedy měl být seskupením nezávislých osobností (na úrovni stále se rodící demokracie) a je jen na voličích, zda konečná podoba této komory dojde kvalitativního posunu, či ne. Skoro se nabízí sentence, že se opravdu blýská na lepší časy. Svým negativním přístupem k volbám jsme totiž dokázali, že to nejhorší co země měla, bylo exportováno do Bruselu. To je ale pravděpodobně kouzlo nechtěného.
Smíříme-li se s existencí Senátu, pak je třeba si položit několik otázek. Proč bývalí senátoři tak málo hovoří o své úspěšné práci pro volební region? Proč média chodí kolem druhé komory jako kolem hrnku horké kaše a zajímavé jsou pouze aférky, nikoliv práce jednotlivých senátorů.
A přesto právě Senát ČR je naše poslední šance ve smyslu pojistky proti Parlamentu ČR, kde se ve věčných stranických půtkách můžeme dožít opravdu všeho, v poslední době pak především bolševizace všedního života, která právě díky této komoře úspěšně probíhá na všech úrovních, od komunální až po vládní. Tento trend je ovšem výsledkem práce nás všech, kteří jsme dokázali volit všechny ty Vovky a Kató, kteří potřebovali především imunitu a to podstatně více, než prospěch nás všech. Je jen přirozené, že právě to neuváděli ve svých kampaních.
Nejsem nadšeným propagátorem senátu, ale beru jej jako realitu. A právě proto bychom měli dobře vážit, koho že do této komory vyšleme. Je nejvyšší čas volit lidi pracovité a moudré, kteří se alespoň pokusí vnést do současné politiky trochu zdravého rozumu a nebudou se spoléhat jen na stranické berličky.
O tom, že senát je dobré bydlo, nikdo nemusí pochybovat. Jen naivka může uvěřit poněkud stupidním sloganům současných kandidátů, pro které může být jedinou omluvou, že slogany nevymýšlí oni sami. Snad lepší by bylo pod podobiznou mít heslo – pokusím se. Účel Senátu ČR totiž budeme muset ještě vyvinout a to bez účasti v senátních volbách půjde jen velmi těžko. Smiřme se s padesátitisícovými platy našich vyvolených. 80 takových platů ještě žádnou zemi nezruinovalo. To může spíše dokázat stejný počet lidí, kteří
senát pojmou opravdu jen jako funkci bez náplně. A to se mnohým senátorům minula podařilo vcelku dokonale. Svým nezájmem o senátní volby dosáhneme jenom toho, že na oběžnou dráhu vrcholné politiky vyšleme opět sestavu, která bude jen obrazem našeho nezájmu o věci veřejné. Potom ovšem nemůžeme lkát nad výsledky našich vlažných snah cokoliv měnit k lepšímu…….
Doplňující volby do senátu nechaly propadnout Erazima Koháka, který mohl být přínosem pro tuto komoru a to nejen jako známý filosof, ale především pro své, nebojme se toho – konexe. Nedopusťme tedy, aby naše pocity závisti, někdy i nenávisti, nechali propadnout další kandidáty, byť by byli i ze šlechtických rodů, rodů intelektuálů či lidí, kteří dosáhli jisté proslulosti díky své práci uznávané v celém světě. Pokud toto nedokážeme a nebudeme volit kandidáty za kterými je vidět výsledky jejich činností, pak si nezasloužíme nic jiného, než dvě takřka identické sestavy, jednu v Parlamentu ČR a druhou pak v Senátu ČR. A to by bylo na jednu zem již příliš.
Ostatně, do Senátu ČR se může kandidovat každý občan této země starší 40ti let. Je až s podivem, jak málo z nás se do voleb přihlásilo. A to jsme většinou tak chytří, že víme, že senát není k ničemu a současní kandidáti jsou známí vyžírkové. Pravda je ale někde úplně jinde. I proto bychom volit měli přijít. Třeba již proto, že senátoři se dosud rekrutovali vesměs z našeho města. I když jejich přínosy jsou dnes rovny státnímu tajemství, lze s úspěchem předpokládat, že krumlovské senátorství tu více, tu méně, městu prospělo. Krumlov své kandidáty má. A co si budeme povídat. Asi by bylo škoda nechat lobing v tom nejlepším slova smyslu senátorovi z jiného města. Dosud totiž platí, že košile je bližší než kabát. Zkuste takovému argumentu uvěřit.
Vladimír Zunt
