Před několika dny se v České republice připojilo více než 230 radnic k vyjádření solidarity s národem, který již od roku 1949 živoří pod čínskou nadvládou. Velké množství českých radnic vyvěsilo 10. března tibetskou vlajku, aby upozornilo na situaci tohoto národa, který se již několik desetiletí marně dovolává svých práv. Českokrumlovská radnice se bohužel, stejně jako v minulých letech, k této celosvětové akci nepřipojila.
V tisku jsme se mohli v minulých dnech dočíst o několika důvodech proč se některé radnice k této podpoře
Tibetu nepřipojují. Nejčastěji zaznívá naprosto absurdní argumentace, že bezpráví se děje i jinde a není tedy možné vyzdvihovat jednu jedinou zemi. Shodou okolností tento argument používají především komunisté či postkomunisté ve vedení měst. Proč asi?
Tibet je okupován právě komunistickou Čínou, ale zcela jistě jde jen o náhodu. V souladu s takovou logikou se nám nabízí např. přirovnání k týranému dítěti, které ponecháme jeho osudu, neb týraných dětí je určitě daleko více. Nechejme ho tedy zemřít a nemusíme se trápit tím, že jsme pomohli jen jednomu z mnoha. Ostatně na celém světě je podpora
tibetskému lidu vnímána jako symbol poukazující na porušování lidských práv, ať se tak děje kdekoli.
Dalším argumentem, kterým se ohánějí některé radnice je nepřípustnost vměšování se do zahraniční politiky, respektive do vnitřních záležitostí Číny. Smyslem vyvěšování
tibetské vlajky ale je, jak již bylo mnohokrát zdůrazněno, upozornit na zjevné porušování lidských práv na území
Tibetu a vyjádřit solidaritu s utlačovanými národy na celém světě. Tezi, že symbolickou připomínkou jakéhokoli bezpráví se vměšujeme do vnitřních záležitostí nějaké země, je možné připustit jen při opravdu pokřiveném pohledu na věc. Duchovní vůdce
Tibeťanů Dalajláma je znám svými apely na nenásilné vedení boje za základní práva jeho lidu a za nastolení dialogu s čínskými okupanty. Vyvěšení
tibetské vlajky je podporou právě této snahy po řešení letitého problému cestou dialogu. Jestliže někdo pokládá takovou podporu za vměšování se do vnitřních záležitostí státu, máme co do činění s argumentací hodnou stalinistického období našich dějin. Mlčením, ke kterému nás podobné argumenty vyzývají, nepomůžeme opravdu nikomu – to bychom měli vědět i díky našim zkušenostem s totalitní mocí, kdy bylo mlčení většiny důležitou zbraní v rukou vládnoucí STRANY.
Na závěr bych chtěl zdůraznit, že je samozřejmě právo každé radnice odmítnout připojit se k této akci, ale bylo by vhodné znát důvody, které ji k tomu vedou. Jinak se může stát, že někdo bude neprávem spekulovat o příčinách takového rozhodnutí, a to jistě není v ničím zájmu. V tuto chvíli můžeme vyslovit jen lítost nad tím, že naše radnice zůstává stranou při podpoře lidských práv, při symbolické podpoře práv, která nám dnes připadají jako naprosto samozřejmá. Ale není tomu tak dlouho, co podobné vyjadřování podpory pomáhalo těm nemlčícím i u nás.
________________________________________________________________________
Poznámka redakce: článek sice do naší redakce dorazil až po termínu vyvěšení tibetské vlajky, avšak datum jeho příchodu je více než symbolické: 15.březen v českých dějinách s tématem okupace Tibetu "kapánek" souvisí.
________________________________________________________________________
Miloslav Svoboda, občan města
